Ty v anime

Ty v anime neznamená úplně ty v anime,ale spíš ty podle mě ;)
Kreslím tabletem od firmy genius ...



pokud si řeknete dělám i desingy na objednávku.


Reklamy ignoruju, ale klidně je sem piště pokud máte potřebu










Kapitola I. - Zrození vraha

28. dubna 2011 v 20:07 | Iwka-chan
Lidičky potřebuju pomoct! Nemůžu vymyslet název na tuhle povídku ... nemá někdo nějaký nápad?!

Okec autorky ke kapitole: To jsem tak jednou došla dom a dostala jsem chuť na FF Naruta .......... a tak jsem vymýšlela děj -> no a vzniklo tohle :)
hezke počtení!

Ninjové z mlžné se kolem nás objevili zcela z nenadání. S nebezpečnými úsměvy schovanými za rouškami nás chvíli nechali vychutnávat tíživý strach, který na nás při první zašustění způsobený neopatrným členem bandy, padl. Náhle zaútočili. Nebylo to překvapení, ale i tak jsem sebou vystrašeně trhla dříve, než se z mých rukou stala pečeť. Okolo se objevilo několik klonů mé maličkosti a já cítila, jak my ubyly síly. Vzpomněla jsem si na taťky, který mi stále dokola opakoval, když mě učil bojovým technikám, že mám kontrolovat sebemenší úbytek chakry.


I když jsem byla v takové nebezpečné situaci přece jen jsem pocítila podivný stud když mě tu bylo najednou tolik. Dva z klonů se vrhli na muže s ohromným mečem ne nepodobnému Zabuzovu. Byla jsem si jistá, že nepatří k legendárním šermířům z mlžné, protože podle dosavadních získaných informací takový meč nikdo neměl, ale i tak jsme si dala pozor na to abych se jako originální schránka a předloha svých ostatních já nedostala na dosah ostrého ostří hromotlukova meče.
Zbylí tři kloni se zabývali jedním z nejvíce zamaskovaných mužů, které jsem kdy viděla. Připadal mi trochu jako mumie. Celý obličej až na úzký pásek na oči měl zamotaný v obvazech a já si na chvíli představila, jak hrozně se v tom musí dýchat.
Pohlédla jsem před sebe. Stál přede mnou jeden nechráněný nepřítel. Stejně jako já se rozhlížel po okolí a zřejmě neviděl důvod zapojit se do boje, protože okolo běhalo dost jeho kumpánů a zaměstnávali můj tým, jak to jen bylo možné.
Koncentrovala jsem chakru do nohou a výsledkem bylo to, že moje tělo vyletělo o několik stop výš než bych zvládla za normálních podmínek. Ještě ve vzduchu jsem vytáhla shurikeny na téměř neviditelném vlasci a hodila je neobratně nad hlavu mého cíle. Muž sebou škubl a přikrčil se na poslední chvíli, když si všiml nebezpečných hvězdic. Pohrdavé zasmání, které se ozvalo z pod jeho nevkusné černé látky, kterou měl přikrytou spodní část obličeje, mi prozradilo, že moje hraní na nešikovnou kunoichi zabralo. Ledabyle vytáhl podivně tenkou katanu jejíž pochvu měl do teď i s mečem připnutou na zádech a rozběhnul se proti mně. Stála jsem na malé vyvýšením takže jsme měla dokonalý výhled na šest schurikenů, které za mužem čekali zabodnuté v zemi. Silně jsem škubla za vlasec, kterého si muž nevšiml, a rozběhla jsem se pryč od útočníka, přičemž jsem stále namotávala vlasec na obě ruky. Účinek byl rychlí a jistý. Ostré schurikeny se muži zabodli do zad a zbytek vlasce postačili na to, aby nepřítel skončil svázaný u stromu. Jednou ranou do spánku jsem zabránila případnému potrhání pout, a když mužova hlava bezvládně padla na prsa, odkopla jsem od těla podivnou katanu. Vypadal jako by spal.
Ozval se výkřik. Byl to srdce mučící křik umírajícího člověka a já v duchu doufala že to je nepřítel i když jsem podle hlasu poznala koho právě dostali. Alyss ležela na zemi a její pokožku pokrývali puchýře. Na několika místech byla její kůže zčernalá, tam kde byl plamen nejsilnější. Zrychlený dech mé kamarádky otřásal popálenou hrudí a vyděšené oči kmitaly v důlcích od jednoho nepřítele ke druhému. Tři muži se blížili k jejímu popálenému tělu s úmyslem ji dorazit. Rychle jsem se rozběhla k ní a v běhu jsem po mužích hodila pár kunaiu. Moje roztřesené ruce mě však zklamaly. S nadějí jsem se rozhlédla doufajíc že uvidím svého senseie běžet jí na pomoc, ale i když na nich bylo vidět že jí chtějí pomoci, nemohli. Oba byli zaměstnaní ninji z mlžné.
Do cesty se my postavili dva ninjové. Poznala jsem v nich muže, na které útočili moji klonové a uvědomila jsem si že jsem kvůli svému děsu zapomněla kontrolovat své malé napodobeniny. Byli pryč a teď hrozilo, že mi ti mamlasové zabrání v záchraně Alyss. Aniž bych se zastavila, vrazila jsem do obou protivníků a jako zázrakem, mě jejich těla nezastavili. Ozval se další křik. Alyss ležela na zemi s katanou zabodnutou v prsou a její hruď pomalu znehybněla. Zemřela.
Nestihla jsem to. Bylo to jako bych zemřela spolu s ní, ale proč tedy bojují všichni dál? Cítila jsme se jako bych už nedokázala ovládat své tělo. Byl to omyl. Když mi na rameno dopadla něčí paže, bez rozmyslu mi ruka s kunaiem vyjela vzhůru a jeho ostrá čepel prořízla něčí břicho až mi na ruku dopadla sprška horké krve. Byl to můj sensei. S překvapeným výrazem ve tváři vyjekl a sesul se na kolena. Zmateně jsem vykřikla a snažila se to nějak odčinit. Nešlo to. Krvácení bylo silné a já si s hrůzou uvědomila, že ho nemůžu zachránit.
"Artemis" viděla jsem, jak se pohnuly jeho rty. Ostatní nepřátelé na mě zaútočili a jako by toho nebylo málo pokusili se dorazit i Rouishiho, mého mistra, i když bylo jasné že zemře. Nemohla jsem připustit, aby jeho tělo poskvrnila další čepel. Dál už si nepamatuji, co se stalo. Když jsem se probrala z šílenství duše i těla, byli všichni kolem mě mrtví až na senseie. Mělce oddechoval a s přivřenýma očima čekal na konejšivé zapomnění a temnotu.
"mistře!" zamumlala jsem vyčerpaně a moji tvář kromě krve smočily i slzy. Uvědomila jsme si, že mě hrozně bolí pravá noha a hrudník. Tělo jako by odmítlo sloužit dál a zhroutila jsem se na zřejmě polámaná žebra vedle senseie. Dříve než jsem se znovu ztratila v temnotě, uslyšela jsem, jak mi sensei šeptá do ucha.
"Není to tvoje vina Artemis."
Tato věta se mi v době kdy jsem nevěděla o svém těle ani o svých zraněních, opakovala stále dokola. A když jsem se konečně probudila, celá spocená a zmatená, dětinsky jsem zadoufala, že to byl jen sen. Stačil mi jediný pohled na nemocniční pokoj a ustaraný pohled sestřičky, která právě vešla do pokoje.
Všechna ta hrůza se stala a já …. Já tu ležela a uvědomovala si, že se země stal vrah!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 elwenkaa elwenkaa | E-mail | Web | 28. dubna 2011 v 21:20 | Reagovat

Skvělej začátek a myslím si že název to úžasně vystihuje, jsem ráda, že jsou tam jiný postavy, než pořád jen Sakura, Naruto atd, atd. Artemis se mi jako jméno líbí a k ní nevím proč to možná i sedí :) Sice na začátku je to víc drastičtější, ale těším se na pokračování :)
PS: No jasňačka že se mi líbí a tak že moooc :D
PS2: Ještě jednou sem se chtěla zeptat, chodíš na karate nebo ne?? :-)
PS3: Chceš udělat diplomíík za SB?? :-)

2 elwenkaa elwenkaa | E-mail | Web | 29. dubna 2011 v 17:06 | Reagovat

Jashine!!! Tak to je skvělí já už icq taky nevedu :-D  :-D A jináč strašně ráda pokecám :-D Npiš mi na mail tvůj skype já si tě přidáám ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama