Ty v anime

Ty v anime neznamená úplně ty v anime,ale spíš ty podle mě ;)
Kreslím tabletem od firmy genius ...



pokud si řeknete dělám i desingy na objednávku.


Reklamy ignoruju, ale klidně je sem piště pokud máte potřebu










Peklo, očistec a zrada

28. března 2011 v 20:37 | Iwka-chan |  mé povídky
Okec autorky: Chybí mi na hodně místech čárky a určitě tam jsou překlepy a to nemluvím a podmětu a přísudku - ty divný i/y, ale vzhledem k tomu že to byla povídka na vybití zlosti ("karate" máme až zítra -.-) jsem to nějak neřešila!

Kdo nemá rád krev ať se to ani nezkouší číst!

Itemi si přidržela zpocenou tvář před obličeje a ústa se jí zkřivila do potěšeného úšklebku. Její dlouhé nehty, které byli zpevněné kouzlem a v několika případech posloužili jako nůž si teď prořezávali cestu slabou kůží a jemnou vrstvou masa až ke krční tepně. Muž se rozeřval bolestí a jeho nářek se mezi skalními stěnami rozléhal a opakoval ještě dlouho po tom co se mrtví svalil k zemi. Itemi si utřela horkou krev z obličeje, tak aby jí nebránila v rozhledu a špičkou jazyku si olízla zakrvácené rty. Armáda které voják, teď ležící vykrvácený na zemi, velel ji s děsem v očích pozorovala. Itemi udělala několik sebejistých kroků vpřed směrem k rytířům a jejich koně automaticky polekaně zafrkali a zacouvali o pár kroků zpět než je muži uklidnili. Šla z ní hrůza a přirozený respekt i když se ho vojáci na koních snažili nevnímat pronikal skrz jejich kůži a otravovala jejich jindy nezdolnou odvahu.

Touha po krvi Itemi vyburcovala k dalšímu útoku. Nejbližší, svalnatý jezdec na černém vraníkovi byl lehká oběť. Stále těkal očima mezi ní a mrtvolou svého velitele. Ruku v níž držel meč měl svěšenou dolů a na odhaleném kousku obličeje se mu perlil pot. V jeho mladých očích se zračil strach. Nesmírné zděšení když pohlédl na postavu beze zbraně, jenž bez problému zabila už dva muže které on považoval za mnohem lepší jak on. Jako by vycítil že ho žena pozoruje. Nasucho polkl a tělo se mu samovolně roztřáslo. Srdce zvýšilo svoje údery na maximum a jeho mozek otupěl a ztratil se v záplavě nového strachu který ho ulně zaslepil. Pustil zbraň na zem až to zařinčelo a v Iteminých očích se něco změnilo. Na chvíli se zarazila i když už byla rozhodnutá že on bude další kdo zemře. Na něco si vzpomněla. Její mysl zaplnila vzpomínka na domov, slunečné dny a klid který v těch dobách panoval jejím činům. Věděla že jeto dávno a že už se to nevrátí, ale teď tu stála. Na rukou měla krev dvou mužů a před sebou několik případných obětí a i přesto nevěděla jestli se nemá vzdát. Toužila a zároveň odmítala tu klidnou, hodnou ženu jenž v ní kdysi žila.
Zatřepala hlavou jako pes aby vyhnala pochybovačné myšlenky z hlavy a odrazila se ze země. Nákaza jenž ji zabíjela a zároveň přidávala sílu jí pomohla vyletět o mnoho výš než obyčejný člověk. Dopadla na vyhlídnutého vojáka a shodila ho z koně. Drápy mu roztrhla obličej na několik částí a když se otáčela aby se bránila přicházejícím útokům zarazila mu lebku hluboko do písečné země. Další mrtvý.
Vyhnula se ostré čepeli meče a chytila svalnatou paži jenž ho držela. Ozvalo se křupnutí a kost praskla. Ruka meč pustila a skalnatou krajinou se rozezněl další výkřik bolesti. Strhla se hrozná mela. Vnitřnosti většiny vojáků nebyly po chvíli na svých místech a Itemi neúnavně ničila život přeživším aniž by se na chvíli zastavila. Její choroba to umožňovala, Mystery ji vedla. Nenávist kterou cítila pouštěla do svých paží a lámala kosti, trhala maso a drtila lebky dokud na planině nezůstala jediná, jenž byla schopná stát.
Chvíli bylo ticho, rušené jenom krákání havranů, kteří se slítali na hostinu a sem tam nějakému zaúpění umírajícího vojáka. Itemi se bez jakýchkoliv okolků vydala přes mrtvoly k východu z průsmyku a bylo jí jedno jestli někomu šlape na puklou lebku nebo kusy těl.
V dáli se ozvalo dunění kopyt a žena se zastavila. Před ní se objevil muž. Byl vysoký a i když neměl na hlavě korunu šlo poznat že je důležitý. Černé vlasy mu povlávaly ve větru a zelené oči zpytavě probodávali Itemino tělo pokryté krví.
"Itemi jak jsi mohla?" zeptal se potichu "Proč jsi to udělala?"
Itemi se jenom nevesele zasmála a když promluvila její hlas byl tichý a nebezpečný. Ukázala na dívku sedící za mužem a pronesla "To kvůli ní. Vybral jsi si ji a ne mě. Musela jsme se pomstít a oni byli jenom výkupné za peklo"
"Jsi šílená!" vyjekla dívka a její oči se zalili slzami.
"Ano jsem kvůli vám." Pronesla Itemi a svěsila ruku dolů. Ironicky se uchechtla a vyskočila na malý výstupek ve skále.
"Já zemřu, ale vy na tenhle pohled nikdy nezapomeňte a až do smrti si vyčítejte jejich smrt, protože zemřeli kvůli vám!" po těch slovech zmizela a kdesi dalekou za hranicemi země jako obyčejné zvíře v lese zemřela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daria Daria | Web | 28. března 2011 v 22:09 | Reagovat

Mám slabost pro takovéto vývrženkyně společnosti a potrhlé, vyšinuté dívky. Moc hezká povídka :) a krásný design! :) :D

2 elwenkaa elwenkaa | E-mail | Web | 28. dubna 2011 v 20:09 | Reagovat

Bomba povídka, moc se mi nelíbilo jak to skončilo, Itemi jsem si oblíbila :-D (já vím zní to divně, ale mě se takovýhle potrhlenkyně líběj :)) A ještě jedna otázka: Ehmm, ty chodíš na karate?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama