Ty v anime

Ty v anime neznamená úplně ty v anime,ale spíš ty podle mě ;)
Kreslím tabletem od firmy genius ...



pokud si řeknete dělám i desingy na objednávku.


Reklamy ignoruju, ale klidně je sem piště pokud máte potřebu










uchuu genjutsu - 3.díl

19. března 2010 v 19:20 | Iwka-chan
Je to další díl ...
je to spíš nuda pač je tam popisování .. no takže se nebudu vůbec zlobit když to přeskočíte !!XD

"Naomi!" oslovila ji Sheila a koukala na ni s otevřenými ústy, i když věděla, že je to neslušné. Několikrát přejela očima ze zahaleného muže, kterému nešlo sice vidět do obličeje, ale nikdo nepochyboval, že je to nejvyšší mág. Indigový plášť, kápi stažené do obličeje a velká dřevěná hůl s podivným křišťálem posazeným na vrcholku byli jasné znaky jeho osoby.
"dobré dopoledne !" pozdravil tichým hlubokým hlasem a svěsil ruky podél těla. Sheila si všimla že se mu na prstě zaleskl jakýsi prsten, ale neviděla čím byl zdoben nebo jak vlastně pořádně vypadal.

"omlouvám se že jsem zdržel tuhle velice milou schovanku a obral jsem ji tak o váš, určitě nezapomenutelný proslov Barone!" mírným pokývnutím naznačil Naomi, aby se postavila mezi své "kamarádky" a sám zmizel kdesi mezi postavami mistrů. Jakmile Naomi došla mezi ostatní schovanky z tváře se jí okamžitě vytratil usměv a znovu nasadila tu neproniknutelnou a pro všechny dívky tak známou kamennou tvář.
Mezitím se Itemi pohupovala z paty na špičku a zase zpátky, ale nepozorovala nově příchozí, Naomi a Medvika. Se zájmem si prohlížela mistry. Bylo jich tam pokud se Itemi nemýlila i s Medvikem osum. Polovina z nich patřila k nudným oborům třeba k písařům, které zastupoval malý hubený chlapík z brýlemi, rozcuchanými černými vlasy a kaňkou na nose jak si s úsměvem všimla. Potom tu byl podkoní. I Itemi, která neměla tyhle velké uřechtané zvířata moc ráda musela uznat že tato práce zas tak nudná není. Dále tu byl Rissou tak obdivovaný a opěvovaný Lumistr. V ruce teď nervózně žmoulal kus svého zelenostříbrného hávu a pozoroval svého nadřízeného. Byl to velice dobrý kouzelník o tom nikdo nepochyboval tedy až na něj. On sám si vůbec nevěřil a prohlašoval že na své místo, nejvyššího učitele magie se dostal jenom díky štěstí a prý nechápe že ho tam Madam Anotová trpí. Madam Anotová byla další z mistrů. Zastupovala diplomaty. Většina dívek ji obdivovala. Byla štíhlá, vysoká a svou krásou, i když pocházela z chudé rodiny sedláka, se mohla rovnat nejurozenějším královnám a princeznám v celém Rogharu. Na svoje vysoké postavení mezi ostatními byla kupodivu mladá ale vždy když na to někdo upozornil dokázala ho pár slovy přesvědčit o tom, že si tohle místo zasloužila.
"vítám tě Medviku !" usmál se na zahalenehého muže podsaditý malý mužík v zástěře celý oděn do bílého s velkou čapkou která mu dodávala aspoň deset centimetrů do výšky. Jeho hodné oči zářili radostí když oslovil svého starého přítele a hunatý knítek pečlivě zastřižený jenom na krátko se mu zvlnil jak se jeho ústa roztáhla v radostném úsměvu. "to je dost že jsi k nám zavítal. Než se vpaříš jako pára nad hrnec měl by jsi k nám přijít a zkusit mé nové kaláčky." Mezi mistri to zašumělo tichým smíchem a medvik se také zasmál
"moc rád milí Dopote, tvé jídlo je nejlepší které jsem kdy jedl a to jsem byl i u elfů." Zmínka o elfech na všechny schovanky bez vyjímky velice zapůsobilo. Jak už jste asi pochopili Dpote byl zámecký kuchař a vyhlášený specialista na koláčky v celé zemi. Usmíval si kdy to jenom šlo ale to neznamenalo že nebyl přísný. Jak dívky slyšeli od jeho učňů nebl se použít vařečku i na něco víc něž jenom na pouhé míchání. Vedle něj se nenápadně krčila černá postava. Byla celá zahalená černým pláštěm a z pod kápi vykukoval jenom špičatý nos. Byla to kněžka Mysefil. Mezi ostatními mistry a vůbec služebnictvem na hradě nebyla moc oblíbená hlavně pro to codělala. Nebyla nijak zlá ani ošklivá, byla to obyčejná žena až na to že ovládala temnou magii které se většina lid bála. Baron Horác byl jeden z mála baronů země roghar který se uvolil někoho takového na svém hradě strpět. Nikdy mu nedělala žádné potíže a už několikrát mu pomohla s mnoha malérů o kterých se na zámku mluví jenom šeptem. Jak sám říkal " je lepší mít kněžku na zámku než aby strašila obyvatele naší země někdy v lese… a také může být užitečná" vždy se u těchto slov smál. Osobně měl Misefil rád, ale kvůli obyvatelům kteří byli dost pověrčiví to nechával v tajnosti.
Po baronově pravici jako by stranou všech ostatních mistrů stál generála učitel z bojové školy, Rodney. Byl to velký kolos a tyčil se nad většinu přítomných. Jediný kdo se mu dokázal výškou a svali vyrovnat byl snad baron Horác. Byli asi přibližně stejně staří a jak každý dobře věděl byli to dobří přátelé.
"Zatím jste nic nezmeškali a za to můžete poděkovat tomuhle mladému chlapci!" usmál se Baron na Medvika a stočil pozornost k Itemi. Takara se začala neovladatelně chichotat a Rissa zrudla jak se snažila zadržet smích. Sheila nějakou záhadnou vnitřní silou stejně bledá jako vždy ale ústa se jí nepatrně roztáhla a Naomi nedala najevo jakékoliv překvapení nebo pobavení jak to na ní bylo zvykem.
"můj pane!" vyhrkla rychle Itemi a horká krev se jí nahrnula do obličeje rychleji než stačila cokoliv jiného dodat a celá zčervenala "já jsem … jsem .." nevěděla jestli má říct dívka nebo se od ní čeká že se o sobě bude vyjadřovat jako o ženě.. nebo prostě jenom schovance. Chvíli mlčela a potom vybrala tu nejhorší možnou možnost výběru jaký mohla " já jsem ženského pohlaví… tedy .." znovu se zarazila protože Rissa to nevydržela a začala se smát nahlas a Takaře se objevili v očích slzy.
"Já jsem schovanka a patřím k nim !" zašeptala nesměle a cítila jako by její vnitřnosti někdo zamotal do velkého uzlu. Ukázala směrem ke svým kamarádkám ale neodvážila se ani pohnout. Baron na ni chvilku koukal s nechápavým výrazem když v tom se jeho tvář rozjasnila a kdyby to snad nebyl ten velký vojevůdce a jejich milovaný baron Horác, pán tohoto zámku, myslela by si že se také začervenal. Odvrátil se od ní a strojeně se zasmál
"ale jistě jenom zkouším tady přítomné mistry!" usmál se na ně a zvlášť kývl na Rodneyho. Itemi si všimla zakrývaných úsměvů a šeptání mezi mistry a vůbec se jí to nelíbilo. Takovéhle představení si nikdy nepředstavovala. Bylo jí hloupě. Trochu se jako by přikrčila a zmizela v řadě schovanek.
"No tak abychom se dostali dál" prohlásil když se lidé v místnosti trochu uklidnili. "Mám teď tedy potěšení představit všechny.." chvíli se odmlčel a jako by přepočítal všechny dívky stojící v řadě jestli se nemílí a pokračoval "schovanky našeho zámku které dosáhli takového věku aby se mohli začít učit určitým dovednostem. Te´d každá z vás vystoupí z řady a řekne mi, nahlas, čím by se chtěl stát a u koho by se chtěl učit !"
Znovu si změřil všechny schovanky v řadě a zůstal pohledem na Takaře. Takara najednou zbledla měla být první a to se jí ani za mák nelíbilo. Sice jistě věděla čím se chce stát ale přece být první je nepříjemné.
"Co když mě mistr Rodney odmítne" zamyslela se plná uzkosti a rozhlédla se po místnosti jako by hledala záchranu. Když se od nikud nedostavila udělala nesmělí krok dopředu a spustila.
"Takara Hikari, můj pane. Chtěla bych požádat o možnost stát se bojovnicí. Tedy cvičit u Mistra, generál Rodneyho" Na dívčině tváři se objevil nesmělí výraz. Te´d když to všechno odvikládala jak si už několikrát zkoušela předtím zdálo se jí že je to úplně primitivní záležitost.
Rodney přistoupil k Takeře a prohlédl si ji od hlav až k patě. Chvílise rozhodoval a nakonec přikývl. Když see Takara vracela na místo plná radosti že jí mistr vyhověl zaslechla madam Anot "hodila by se i jako diplomatka .. její vyjadřování by se ktomu více než hodilo"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

KLIK /nande natabajo/

klik 100% (995)

Komentáře

1 Christine Lost Christine Lost | Web | 19. března 2010 v 22:27 | Reagovat

Uh.. oh... stydím se za spoždění... SUGOOI! SUBARASHII!!! KAWAII!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama