Ty v anime

Ty v anime neznamená úplně ty v anime,ale spíš ty podle mě ;)
Kreslím tabletem od firmy genius ...



pokud si řeknete dělám i desingy na objednávku.


Reklamy ignoruju, ale klidně je sem piště pokud máte potřebu










Zkouška lásky

12. prosince 2009 v 15:53 | Iwka-chan |  mé povídky
Tak jsem se pokusila a takový romanťák .. nevím ja natohle moc nejsu a plus mi k tomu nepomohla ani ICH forma kterou jsem to psala... pač v ní neumim vůbec psát !!
Konec je hodně divnej tak pardon ale to už jsem vážně úplně ztratila smysl pro psaní XD..
překonala jsem se takže to vyšlo na 3 A4 ... tak ale doufám že se to přečte aspoň jeden člověk XD.. vážně by mě zajímalo kde všude jsem udělala chyby takže prosím kritiku !!

"Miluji tě a nikdy nedopustím aby se ti něco stalo !!" tyhle slova mi Shouhei řekl asi před půl rokem když jsme se vydali na hodně těžkou misi. Nahnul se ke mě a polibkem ztvrdil svoji přísahu. Dnes už bych tomuto slibu moc nevěřila. Od té doby co jsme se před 5 dny vrátili z mise ve městě, kde nám byl přidělen úkol pozorovatelů, se změnil. Jeho pohled a chování jako by byl jiným člověkem. Jako by láska která mezi námi byla vyprchala. Zezačátku jsem si toho nevšímala ale teď když mám možnost nad tím přemýšlet se mi v představách zjevuje co vše se změnilo. Zdá se mi že miluje někoho jiného. Ne nebudu sentimentální.. určitě si něco namlouvám !!
Vyhnula jsem se malé větvičce která mi stála v cestě a trochu jsem zavrávorala při dopadu na větev. Většinou jsem při takové situaci ucítila dotek svého senseie jak mě jemně zachytil ale tentokrát ne. Shouhei byl až příliš zabrán do rozhovoru se Shikou že si mě nevšiml. Zdálo se mi to podezřelé. Vždy k ní choval náklonnost ale mě před ní upřednostňoval ale nyní ne. Moje už tak dost smutné oči ještě potemněli. Rychle jsem vyvážila a nabrala ztracenou rychlost"Mise třídy S" Říkala jsem si "to je to co mě čeká".

Snažila jsem se všechny svoje myšlenky převést na tento jediný úkol ale nešlo to. Vždy se mi před očima objevil obraz Shouheie a jeho slova mi zněla v uších.
"Jsi v pořádku ??" zeptal se mě můj švagr a zároveň kolega z týmu Hatake Kakashi. Vždy měl o mě zvýšenou péči. Možná kvůli tomu že byl o rok starší nebo také kvůli tomu že kdyby se mi něco stalo jeho nová manželka, moje sestra, Satsuki by ho za to zabila.
"Jasně jsem OK" usmála jsem se na něj mile. Snad po sté jsem děkovala bohu že mi dal dobrou vlastnost. Dokázala jsem perfektně maskovat pocity. I když se mi chtělo brečet dokázala jsem na tváři vyčarovat úsměv jako bych byla nejšťastnější na světě. Kakashi přikývl a vrátil se k hlídání naší výpravy. S jeho sharinganem to bylo jednoduché. Sice je pravda že jsem mohla být lepší protože moje oči byli obě dvě poctěné přítomností tak silného a obávaného kekeigenkai ale já jsem tuto "techniku" nepoužívala. Od malinka jsem se považovala za člena klanu Oosugaki a i když jsem se ve dvanácti dozvěděla že jsem byla unesena noc pře tím než Itachi vyvraždil můj pravý klan nic to nezměnilo na mém zařazování do klanu nebo něčemu takovému. Vlastně jsem klan Uchiha nesnášela. Zdál se být plný zla a krve a s tím jsem nechtěla mít nic společného.
"AAAA" ani jsem si nevšimla. Větev na kterou jsem skočila byla suchá a dost chatrná. Všichni se jí vyhnuli až na mě. Na to jsem byla až moc zabraná do svého rozjímání za pochodu.
Neohrabaně jsem se pokusila zvedla ze země.
"Není ti nic, ty moje nemehlo ?" ozval se shouhei s úsměvem. Skočil přede mě a pomohl mi vstát.
"Jistě .. jsem v pořádku !!" zalhala jsem opět ale moje ruka byla si zlomená. Naštěstí to nešlo poznat pouhým okem. Sensei mě pohladil po vlasech a políbil mě na čelo. V tu chvíli jsem naivně zadoufala že by mě ještě mohl mít rád. Po zbytek cesty Shouhei přešel od rozhovoru s Shikou k hloupému tlacháni s Kakashim na mě si ale čas nenašel.
"Vyhýbá se mi !" bliklo mi najednou. Ano byla to pravda. Byla jsem zaslepena láskou a naivitou když jsem si toho nevšimla dřív. Už několik dní jsem ho jenom tak nepotkala ani mě nepozval na rande nebo jenom tak na nudle jak míval ve zvyku. V očích jsem ucítila štípání. Slzy se mi dostali do očí a já jsem upadla jako malé pětileté dítě. Ani jsem se nesnažila zvednout. Prostě jsem tam ležela a koukala do země. Chyběla mi chuť žít. Jako by mi tím pádem odletělo kus srdce do neznáma a místo něj zbyla jenom černá díra.
"Iwko je ti něco ??" uslyšela jsem hlas toho zrádce kterého jsem tolik nesnášela a milovala zároveň. Slzy tiše dopadli na spadené listí pode mnou. Celé tělo mi ochrnulo jediným jeho dotykem. Zvedla jsem hlavu abych mu řekla co se stalo ale můj pohyb způsobil že se země pode mnou pohnula. Po té jsem si už pamatovala jenom tmu.
"Moje ruka !" zamumlala jsem dříve než mi docvaklo co se asi stalo. Ruka, která do teď bolela na můj vkus až moc teď zvýšila stupeň bolesti ještě jednou tolik. Víčka se několikrát zvedla a znovu spadla než jsem si zvykla na nepříjemně silné světlo. Ležela jsem na jakési bílé mramorové desce, která vydávala jemné bílé světlo. Vedle mě ležel Shouhei a o kus dál Kakashi a Shika. Ani jeden z nich nebyli vzhůru. S hlasitým zakašláním se probral i Kakashi. Vypadalo to že je stejně zmatený jako já.
"Kakashi jsi v pořádku??" zeptala jsem se nechápavě. " Nevíš kde to jsme?"
Kakashi mi lehkým mávnutím ruky dal najevo že ho asi nic moc nebolí .
"nemám ani tušení. Když jsi se propadla okamžitě jsem následoval Shouheie, který skočil za tebou." Jeho slova mě zahřála u srdce. "Skočil za mnou bez rozmýšlení" řekla jsem si v duchu a na mém obličeji se objevil upřímný usměv. Pomalinku jsem se posadila. Každý pohyb mě nesmírně bolel a také se mi zdálo že se mramorová deska houpe. Kakashi udělal totéž.
"Musíme je probudit a zjistit jak se odsud dostaneme ! staneme .. staneme .. neme" Všude okolo bylo temno a mě začalo docházet proč. Každé moje slovo se opakovalo asi milionkrát. Ozvěna byla dost silná a trvalo dlouho než se utišila. Byli jsme v jeskyni. Určitě, a podle nekonečného opakování slov asi hodně velké.
"Shouhei…zlato !" zamumlala jsem senseiovi ležícímu vedle mě do ucha a lehce jsem s ním zatřásla. Okamžitě otevřel oči a chytil mě křečovitě za ruku. "Au .. au !!" zakřičela jsem nechtíc. Stiskl mi ji dost silně a ještě k tomu jsem ji měla celou modrou. Byla stoprocentně zlomená.
"Co se stalo ??" zakoktal a okamžitě mě pustil. Rozhlédl se okolo a poté se pohledem vrátil zpátky na moje zranění "co se ti to stalo ??"
"Máš moc otázek !" zamumlala jsem potichu abych zakryla svůj rozladěný hlas. Bolest mě úplně ovládla. "Sama nevím co se stalo !! .. a ta ruka .. to nic !!"
Shouhei se ne moc věřícně koukl okolo a skončil pohledem na Kakashim Shice. Spíše si prohlížel Shiku než Kakashiho.
"Jste v pořádku ?" křikl na ně a také si všiml ozvěny ale nebral na tento nepříjemný jev žádný ohled. Rychle vstal s úmyslem dostat se za nimi ale mramorová deska se tak zhoupla že ho to přinutilo se posadit.
"Co to je ??" nechápal.
"Je to jako houpačka !" zapřemýšlela jsem nahlas. Otočila jsem se k Shouheiovi zády a zdravou rukou jsem se pokusila zformovat pečetě katonu. Chvíli mi to trvalo a asi po čtvrtém pokusu jsem ze svých plic dostala rudý oheň který ozářil temné okolí. Stěny byli dost daleko takže se na ně nedalo doskočit a i kdyby se to někomu povedlo asi by se mu nepovedlo ani s pomocí chakry udržet protože stěny byli mokré a kluzké. Strop jak jsem zjistila při dalším osvětlujícím proudu ohně byl také dost vysoko a stejně slizký jako stěny. Chvíli jsme všichni mlčeli dokud ticho nepřerušil jakýsi cizí hlas.
"Jste tu uvězněni ! Pokud s odsud chcete dostat budete muset obětovat jednoho z vašeho týmu." Hlas se na chvíli utišil dokud se jeho ozvěna úplně neztratila a po té ještě dodal "Mramorová deska na které sedíte leží na špičatém podstavci uprostřed a východ je jenom na jedné straně … a ani nezkoušejte použít klony !"
"Cože kdo jsi ??" vykřikla okamžitě Shika a zvedla se ze země až se deska pod námi hrozně zakývala. Hlas jí už neodpověděl.
Chvíli jsme byli tiše "Musíme najít ten východ !" prohlásila jsem rychle "na naší straně to není"
Kakashi se zvedl a použil stejně jako já katon "Je to tady !!" prohlásil a ukázal směrem za sebe.
"První běž ty Shiko a ty Shouhei musíš přeběhnout doprostřed !" rozdala jsem ukoly jako bych byla velitel skupiny.
"Hloupost doprostřed musíš jít ty !" řekl rychle Shouhei a chytil mě za ruku. V jeho hlas se dal rozeznat strach. Strach o moji maličkost.
"Dokážu mnohem více udržet balanc !! Sám dobře víš že tam musíš jít ty !"
"Ale to by znamenalo …" Shouhei se odmlčel a já mu přikývla
"to by znamenalo že tu zůstanu !!" řekla jsem potichu. "je to nejlepší možnost jak zachránit skoro všechny !!.. a také jsem raněná !"
"iwko to nesmíš !" řekl a objal mě " neopustím tě .. a … ani to malé !"
Zatajila jsem dech. Asi před měsíce jsme se shouheiem prožili asi nejúžasnější den no spíše noc. Když jsem si před asi týdnem dělala testy zjistila jsem že čekám dítě ale Shouheiovi jsem to neřekla "Jak to víš ??"
"Já....to je jedno musíš tam jít ty !! "
"Ne i přesto … ty víš že jinak to nejde !!! pokusím se doběhnout dříve než se to zřítí .. jsem rychlejší než ty !!"
Shouhei mě ještě několik minut držel v objetí. Když se odtáhnul sice nerad ale přece přikývl a rozběhnul se doprostřed a Shika skočila na malý výběžek na stěně. Také jsem se zvedla abych vyvážila. Musela jsem si stoupnout až na úplný okraj desky. Pode mnou byla jenom tma což mě docela uklidnilo. Nevěděla jsem co tam na mě čeká.
"Teď" křikl Kakashi a skočil za Shikou a Shouhei doběhl na jeho místo. Nasucho jsem polkla. Začalo mi docházet že asi zemřu, ale nedala jsem na sobě nic znát. Shouhei chtěl něco říct ale já jsem ho přehlušila "Teď !!" křikla jsem a Shouhei byl přinucen skočit za zbytkem týmu protože já jsem se vydala doprostřed. Stihla jsem to a i když se deska hodně houpala nespadla. Ještě mě dělila dost velká vzdálenost ale byla jsem si jistá že to zvládnu dokud jsem neuslyšela nějaké divné klapání a vrčení. Zamnou se objevil drak. Ne drak z masa a kostí ale vodní drak. Stejný jako jsem používala já. Vrhnul se na mě. Lehce jsem mu uhnula ale deska pode mnou se zhoupnula a sjela z podstavce. Já a můj vodní nepřítel jsme se zřítili dolů i s deskou. Při letu dolů deska přestala zářit jako doposud takže jsem ztratila orientaci a jenom jsem čekala na tvrdý dopad. Místo toho jsem ale ucítila něčí ruku. Zachytila mě za tričko a přivinula si mě blíže k sobě. Byl to Shouhei musel skočit za mnou. Rozplakala jsem se. "Zemřeme oba dva !" pomyslela jsem si ale v tom jsem ucítila trhnutí a já jsem přestala padat. Na nic jsme nedopadli. Vyseli jsme ve vzduchu . Nic jsem nechápala dokud se celá jeskyně neozářila světlem.
"Tak to bylo víc než dojemné !!" uslyšela jsem opět ten neznámí hlas. Koukla jsem na Shouheie který se na mě usmíval bez ohledu na to co se dělo. Rozhlédla jsem se okolo a spatřila jsem pod námi jakýsi prach. Ten se zformoval do velké ruky a oba nás chytil a položil na zem. Tam už na nás čekal Kakashi s Shikou a Gaara.
"Tsunade-sama mě poprosila abych vám udělal takovou malou zkoušku !" vysvětlil nám když jsme se oba dva dostali na zem "myslím že příště ji vyhovím ještě raději, protože to byla zajímavá podívaná !! Jste vážně sehraný a podivuhodný tým !!"
Celému našemu týmu trvalo dost dlouho než jsme se zmohli na slovo.
"Zbláznila jsi se !!" křikla na mě najednou Shika a doběhla ke mně. Vždycky byla trochu rychlejší v tomhle ohledu než mi ostatní "vždyť jsi se mohla zabít !!" křičela na mě. Ucítila jsem jak mě odejmula ale stále jsem byla moc mimo na to abych dokázala pořádně vnímat.
Najednou mi docvaklo jaké hloupé představení jsme mladému Kazekagovi sehráli a zrudla jsem jako rajče. Ale co už.
Shika mě po chvíli pustila když si všimla že vůbec nereaguju.
"Je ti něco ??" zeptala se mě ale já jsem ji neměla v úmyslu odpovědět. Jediné co jsem v tu chvíli chtěla bylo vypařit se.
"Jsem trochu mimo !" přiznala jsem se ale když jsem ucítila Shouheiův stisk mojí ruky upokojila jsem se. Později když jsme se dostali do konohy jsem si od něj poslechla proč se mi vyhýbal. Bylo to kvůli strachu z toho že by měl být otcem a nevěděl jak zareagovat. Neměla jsem mu to za zlé konec konců ja bych asi zareagovala stejně ..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

KLIK /nande natabajo/

klik 100% (995)

Komentáře

1 Tyreece Tyreece | Web | 30. prosince 2009 v 9:05 | Reagovat

Líbííííííííííí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama