Ty v anime

Ty v anime neznamená úplně ty v anime,ale spíš ty podle mě ;)
Kreslím tabletem od firmy genius ...



pokud si řeknete dělám i desingy na objednávku.


Reklamy ignoruju, ale klidně je sem piště pokud máte potřebu










Šódžo=dandži 2

29. prosince 2009 v 11:51 | Iwka-chan |  mé povídky
No tak jsem se na pobídku Katou-sama pustila do dalšího dílu Šódžo=dandž. Nedivte se jak je to napsaný měla jsem dobrou náladu a trochu mě poskvrnila vzpomínka na Claymore jedno z prvních anime co jsem viděla ! :D
No snad se bude líbit . přeji příjemné čtení !


Nervózně jsem tikala pohledem z jedné strany na druhou jako bych čekala že se Karl objeví přede mnou. Ušla jsem ještě pár kroků než se moje špatná předtucha vyplnila. Znovu jsem ucítila prudké trhnutí a nedobrovolně jsem zabočila za roh.
"Už zase ty !" naštvala jsem se když se přede mnou objevil Karlův obličej "Jak si to představuješ tahat mě za rukáv kam se ti zlíbí?" nepřestávala jsem nadávat.
"Klid jsi jak holka !" zastavil moje nadávky a ze mě div neutekla dušička. Jsem jako holka?! To bude tím že jsem holka ty tupče ! zakřičela jsem v duchu ale navenek jsem raději nasadila naštvaný výraz co možno nejméně podobný tomu co jsem používala doma kde mě všichni brali jako holku.

"Takže ty chceš abych se přidal do vašeho klubu jo?" neudržela jsem zvědavou otázku "A co je to za klub podle toho co jsi předvedl v té učebně a jak o tom mluvíš to nebude nic obyčejného !"
"No asi tak ! Jsme skupina nájemných zabijáků !" vysoukal ze sebe trochu nesvůj a několikrát se ještě ohlédl jestli ho někdo neposlouchá
"Nájemní zabijáci ? No to si ze mě děláš srandu ne ?? " zasmála jsem se a chystala jsem se odejít "Na ty tvoje žerty nemám náladu !"
"Měl by jsi být poctěn ! Přijímáme jenom ty co mají předpoklady a splňují podmínky na přijetí !" řekl hrdě a jeho postoj napodoboval páva.
"co z toho budu mít a co naopak budu muset dát ?" nenechala jsem se zastrašit jeho důležitým výrazem. Šlo vidět že už ho začínám docela štvát ale udržel svoje pocity na uzdě a slušně mi odpověděl "Budeš mít úžasný výcvik. Peníze, jídlo, šaty a to nejdůležitější volnost!"
"Volnost ?" zopakovala jsem nevěřícně "tím myslíš co ?"
Kárl se zakabonil. Malinká jiskřička, která mi zazářila v oku ho ujistila že mě jeho nabídka zaujala .
"Dostanu tě z tohohle hrozného děcáku!" zamumlal jako by to byla maličkost.
"vážně !" rozzářila jsem se. Nesnášela jsem tohle místo. I když jsem tu byla jenom necelé dva týdny. Každý den práce učení a modlení. Moji rodiče mě moc rozmazlovali na to abych skončila jako uklizečka u nabubřelých panáků s titulama.
"a co za to požadujete vy ?" něco mi říkal že v tom bude háček. V téhle době nikdo nedával nic zadarmo.
"Poslušnost a loajalitu k tvým pánům a plnění úkolů které ti budou zadány i kdybys měl zemřít"
"Takže budu nastavovat krk za někoho jiného ?" Karl nasadil rozpačitý výraz. Šlo poznat že takhle do hloubky o tom nikdy nepřemýšlel.
"Hmm asi jo. Jak to vezmeš…"
"Beru !" vyhrkla jsem okamžitě. Jeho obličej se rozzářil a širokým úsměvem odhalil svoje bělavé zuby. Takhle veselí vypadal docela sympaticky.
"Tak dobrá máš něco co by jsi si chtěl vzít ze svého pokoje?" zeptal se vůdcovským tónem a vydal se kamsi mezi učebny.
"Počkat to jako jdeme okamžitě ? Ale já tuhle školu nemůžu opustit jenom tak vždyť mě někdo uvidí a.."
"Nestrachuj se a odpověz mi na otázku !"
"Ne nic si nechci vzít !" zamumlala jsem na oko uraženě. Cesta trvala jenom pár minut než jsme se zastavili ve slepé uličce.
"zabloudil jsi?" neodpustila jsem si narážku.
"Mlč a dívej se !" nařídil mi a pootočil svícnem na stěně. Ozvala se dutá rána a zeď se před námi malinko pootevřela. Stála jsem tam z otevřenou pusou jako bych viděla zázrak světa. Ani nevím proč mě to tak zaujalo ale nemohla jsem si pomoct.
"Tak jdeme ne ?" vybídl mě Karl se smíchem. Musela jsem vypadat asi hodně legračně. Oba jsme prošli štěrbinou do úzké chodby osvětlenou pochodní. Automaticky jsem šáhla po zdroji světla ale Karl mě předehnal "myslím že bude lepší když povedu já zatím to tu neznáš!"
Lehce jsem přikývla a musela jsem si promnout oči abych ze sebe dostala zvláštní pocit který mě naplnil. Zdálo se mi jako bych to tu znala.
Po pár krokách se chodba začala zvětšovat a než jsme se nadáli stáli jsme uprostřed velké místnosti.
"Počkej !" zastavila jsem mého průvodce "Nejsme tu sami !" V zádech jsem cítila mrazení jak mně někdo pozoruje. "měl by tu někdo být ?"
"ne neměl !" ujistil mě tázaný a také se zastavil. Místnost byla jenom místy ozářena slunečním svitem a plamenem louče kterou teď o mnoho pevněji svíral Karl ve své ruce. Nikoho jsem si nevšimla a podle výrazu mého nového kamaráda jsem poznala že mi nevěří.
"Je to jenom pocit !" zamumlala jsem omluvně. Oba jsme se vydali dál ale neušli jsme ani tři metry a Karl se zastavil znovu.
"máš pravdu někdo tu je !" louč jako by na povel zhasnula.
"co se to .. ?" zamumlala jsem ale Karl už přede mnou nebyl. To musí vždycky tak zmizet?! Zanadávala jsem v duchu a ostražitě jsem se rozhlédla po místnosti.
Malinký kamínek prozradil pozici někoho za mnou. Rychle jsem se otočila. V šeru jsem rozpoznala mužskou postavu jak pomalu kráčí ke mně s mečem v pravé ruce dýkou v levé. Nevypadal moc přátelsky. Raději jsem ustoupila u pár kroků dozadu a málem jsem spadla kvůli nešikovně odhozené louči.
"Kdo jsi ? Proč jsi nás sledoval? A kde je Karl ?" utočila jsem na něj otázkami ale muž jako by šli všechny moje slova kolem něj. Náhle si protočil rukojeť meče v ruce a třímetroví rozdíl mezi námi překonal rychleji než sluneční paprsky.
Chlad čepele jeho meče jsem uctila na svém krku. Nasucho jsem polkla. Co to má sakra byt ? ptala jsem se sama sebe.
Rodiče mě někdy učili jak se bránit při takovýchhle situací. Nenápadně jsem se zapřela nohou dozadu a než si můj soupeř stačil všimnout prohnula jsem se jako bych byla z gumy a nohou jsem neznámému muži vykopla meč z ruky.Zvedla jsem se kus od něj a neobratně jsem chytila meč ve vzduchu. Čepel byla vážně dost ostrá. Horko zalilo moji ruku. Jednou rukou jsem sice zachytila meč za rukojeť ale druhou jsem si ho podržela za špičku a sjela jsem dlaní po ostří. Levá ruka mi silně krvácela a jediný zvu který jsem zaslechla byl něčích smích ke kterému se potom přidali i kroky. Najednou jsem nebyla v místnosti sama s neznámím mužem ale všude kolem mě se začali z tmy vynořovat další postavy. Mužů a kupodivu i pár žen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucik Lucik | Web | 29. prosince 2009 v 11:53 | Reagovat

mas peknej blog  :-D

2 Christine Lost Christine Lost | Web | 29. prosince 2009 v 17:24 | Reagovat

To si piš, že tě donutim i k dalším dílům! :D Krása (ostatně jinak to u tebe nejde)!

3 Tyreece Tyreece | 30. prosince 2009 v 9:18 | Reagovat

Jééjky ,super ,krásný ,dokonalý ,kdy bude další díl?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama