Ty v anime

Ty v anime neznamená úplně ty v anime,ale spíš ty podle mě ;)
Kreslím tabletem od firmy genius ...



pokud si řeknete dělám i desingy na objednávku.


Reklamy ignoruju, ale klidně je sem piště pokud máte potřebu










Šódžo=dandži

28. prosince 2009 v 18:40 | Iwka-chan |  mé povídky
Tak jsem se odhodlala napsat další povídku ! Jmenuje se docela podivně ale když si to přeložíte a přečtete si začátek tak pochopíte..
přeji pěkné čtení

Překlad- Šódžo=dandži - holka=kluk

Hrubé rysy po tátovi jako kluk. Žádné prsa jako kluk.Vlasy schované pod čepicí. Není divu že si nikdo nevšiml že jsem holka.
Zamyšleně jsem hypnotizovala chléb před sebou. Prsty mi běhali po desce stolu do rytmu neznámé písničky a před očima mi běhali obrázky všech těch kluků co na mě koukali jako na sobě rovného. Nevadilo mi to. Vždy jsem nesnášela ten povýšenecký tón který na mě všichni používali jenom protože jsem holka. Život byl nespravedlivý.
"Ahoj" uslyšela jsem tichý hlas a někdo se posadil vedle mě. Trochu jsem znervózněla. Nevěděla jsem jestli se mám chovat jako kluk a nebo jestli už mě prokoukli. Stále jsem hleděla před sebe jenom moje prsty se zastavili ve vzduchu. Chvíli jsem takhle nehybně čekala co se bude dít dála ale když neznámí kluk neřekl nic víc moje prsty se znovu pustili do vybubnovávání neznámé melodie.

"Já jsem Richard !" oznámil mi trochu hlasitěji mladík když poznal že mu asi neodpovím "ty jsi tu nový ?"

Jak naivní otázka
došlo mi s úsměvem ale stejně jsem stále zarytě mlčela.
"chápu" začal sklesle blonďáček "Nechceš se s někým jako já bavit!"
S někým jako je on ? nechápala jsem a nenápadně jsem pohlédla na jeho tvář. Měl ji celou od sazí a na tvářích měl několik škrábanců a popálenin. Nos měl trošku nakřivo. Uši velké jako myš a vlasy rozházené do všech stran. Jeho škaredý umouněný vzhled se ale ztratil jakmile jsem pohledem spočinula na jeho modrých očích. Byli zářivé, skoro kouzelné. Zdálo se mi že se v nich utopím pokud rychle nekouknu jinam. Rychle jsem zavřela oči a nasucho polkla.
"Nic proti tobě nemám !" zašeptala jsem ještě stále trochu zmatená z toho co se stalo. Srdce mi bušilo takovou silou že jsem se bála aby to nezaslechl i on. Když jsem znovu otevřela oči všimla jsem si jeho nechápavého výrazu. Prohlížel si mě jako bych byla nějaká socha. "Jmenuji se .." chtěla jsem se představit jako projev dobré vůle ale najednou jsem se zarazila. Moje pravé jméno je Iveta ale nemohla jsem na něj vyrukovat s holčičím jménem. Pokud jsem chtěla zůstat v anonymitě musela jsem si vymyslet nové jméno, klučičí.
"Petter" odkašlala jsem si "Moje jméno je Petter.. ahoj" otočila jsem se k němu tváří a usmála jsem se. Jeho překvapený výraz byl čím dál patrnější. Najednou jsem si uvědomila jak asi musím vypadat. Kluk který u představovaní září jako letní sluníčko ? To muselo vypadat vážně divně. Rychle jsem se vrátila znovu do neutrálního výrazu. Chvíli jsme se oba navzájem sledovali.
"Hej Richarde !" ozval se další hlas a já v duchu děkovala že někdo přerušil tu trapnou chvíli ticha.
"Co chceš Tome ?!" odsekl nevrle a ohlédl se za sebe. Přes stůl se k němu natahoval další, stejně umouněný klučina jako byl Richard. Tom se trochu vystrašeně podíval mím směrem a asi o půl metru zacouval dozadu. Vážně ze mě jde strach ? ptala jsem se sama sebe. Pomalu, jakoby s rozvahou jsem otočila hlavu na druhou stranu a zaposlouchala jsem se do jejich vystrašeného šeptání. Z čeho mohli mít asi strach? Nechápala jsem.
"Karl se po nás schání, musíš ihned dojít do …" ustrašený hlásek malého kloučka ztichnul jako by ho něco přerušilo. Nezabránila jsem zvědavému pohledu. Oba dva na mě koukali jako bych byla něco provedla. Znovu jsem se vrátila k nezáživnému zírání na chleba. Vážně jsem nemínila tu náhražku potravy konzumovat i když můj žaludek byl přesvědčený o opaku.
"rád jsem tě poznal !" zamumlal rychle blonďáček a zmizel dříve než jsem mohla cokoliv říct nebo udělat. Vážně měl naspěch. Trochu jsem posmutněla i když navenek jsem nedala nic znát. Už to byli tři dny co jsem na téhle škole nová a zatím se semnou pokusil spřátelit jenom on. Vlastně od doby kdy mi zemřeli rodiče byl tohle první člověk se kterým jsem promluvila. Ani nevím proč jsem to udělala. Asi kvůli těm jeho očím a možná proto abych ho neurazila i když byl mladší. Vážně nevím.
Dvě poslední hodiny ve škole utekli kupodivu docela rychle. Je sice pravda že jsem polovinu přednášek strávila přemýšlením o mladém klukovi a jeho ještě menšímu kamarádovi, ale co už hlavně že to mám za sebou. Ve společnosti profesorů jsem se nikdy necítila moc dobře a oni také předstírali že tam nejsem. Byla to oboustranná nesnášenlivost.

"Hej ty !" ucítila jsem prudké trhnutí jak mě nějaký kluk zatáhnul do učebny zeměpisu a tiše za námi zavřel dveře.
"Vypadáš jako někdo kdo neprozradí tajemství! Prý se ti dá věřit !" zašeptal podezíravě černovlasý kluk asi o půl hlavy vyšší jak já. Jeho zelené oči si mě prohlíželi jako zločince a každý jeho pohyb byl opatrný jako by jsme se pohybovali mezi regály plného skla.
Neodpověděla jsem. Jeho tón a chování se mi nelíbili. Nemínila jsem se hned zezačátku zaplést do něčeho nekalého. Okamžitě si všiml mého nesmělého pohledu. Trochu se zastyděl.
"Promiň" řekl konečně trochu normálním hlasem "prý se jmenuješ Petter"
Lehce jsem přikývla. Začínalo se mi to líbit čím dál méně. Jako to že ví moje jméno ?
"Já jsem Karl. Asi mě neznáš ale jsem dobrý kamarád s Richardem a Tomem, ty už asi znáš !"
Opět jsem přikývla. Šlo poznat je z mého mlčení kapánek nervní.
"To budeš stále jenom mlčet?"
"asi ne pokud mi konečně řekneš proč jsi mě sem zatáhnul !"
"ne chtěl jsem tě pozvat do našeho klubu!"
"Do klubu a kvůli tomu děláš takové tajnosti ?" vybouchla jsem trochu podrážděně. Už jsem si myslela že mě chce zatáhnut do nějaké zločinecké akce nebo jiných hloupostí!
"Hlouposti ?" vykřikl Karl dotčeně. "Kdybys věděl o co jde tak by jsi takhle nemluvil !"
"Ale já to nevím tak mi to řekni !"
"jde o …" najednou se zarazil. Rychle zbystřil když v tom se prudce otevřeli dveře.
"Co tu děláš ?" rozkřiknul se postarší profesor a kupodivu hleděl jenom na mě.
"Já …" protáhla jsem tázavě a rozhlédla jsem se po Karlovi. Ten ale jako by se vypařil. "Včera jsem si tu zapo…mněl učebnice." Zaváhala jsem a rychle jsem vyšla ze dveří učebny. Co to sakra bylo ? ptala jsem se sama sebe. A co byl ten kluk zač ?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 good cats good cats | Web | 28. prosince 2009 v 18:40 | Reagovat

kráásnučky bloček :-)

2 alquatina alquatina | Web | 28. prosince 2009 v 18:41 | Reagovat

ahoj, obdivujes more ? nechtela si se nekdy v zivote stat morskym clovekem a zit pod vodou ? vim jak na to ... jestli veris a mas dotazy, prijd  a vysvetlim ti proc se schaneji novy lide , kteri jsou predurceni k tomu zit pod vodni stenou =]]

3 shitman shitman | Web | 28. prosince 2009 v 18:46 | Reagovat

Ahoj=)
U mě na blogu je soutěž o nejlepší vánoční příběh, tak se všichni nezapomeňte zapojit! Příběh může být i smyšlený, navíc nejlepší příběh odměním malým dárečkem! Soutěž trvá až do 2. ledna! PF 2010

4 Lucynka Lucynka | Web | 28. prosince 2009 v 18:47 | Reagovat

AHooJ
U mně na blogu je spousta zajímavých článků a můžeš se zůčastnit soutěží nebo rekordu v komentářích...já vím, že asi nemáš ráda reklamy, ale doufám, že mi to promineš... ;-)
PS: Máš hezkej blog :-P

5 Christine Lost Christine Lost | Web | 28. prosince 2009 v 18:48 | Reagovat

Nádhera  O_O  O_O  Obdiv!!! Krása!! Tak rychle ať vim, jak to bude pokračovat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama