Ty v anime

Ty v anime neznamená úplně ty v anime,ale spíš ty podle mě ;)
Kreslím tabletem od firmy genius ...



pokud si řeknete dělám i desingy na objednávku.


Reklamy ignoruju, ale klidně je sem piště pokud máte potřebu










akavampire-Vítaní návštěva (od Katou-sama)

17. prosince 2009 v 12:38 | Iwka-chan |  akavampir

Je to pro změnu takové lehké počteníčko !!
Arigato katou-sama za hezký díl :-)
a protože Jasmin-sama odstoupila ze psaní této povídky budu psat já !!

PRO JASMÍN : doufám že si to rozmyslíš XD


Aiko seděla v černém voze dalšího zaměstnance Akavampire a dívala se z okénka ven. Nějak se na ni vrhla nostalgie a zabrala celou její mysl. Vzpomínala na to, jak byla relativně normální. Byla vyvrhel třídy, jedinou její kamarádkou jí byla dívka, která se odstěhovala do Evropy a najednou přišel Shin a celý svět se absolutně otočil.
Obrátila hlavu k muži vedle ní a prohlédla si ho. Zaujatě koukal dopředu, skoro nemrkal. Běhal jí z něj mráz po zádech a tak se znovu zahleděla z malého okénka a pozorovala dění ve městě. Přitom si připomínala ty chvilky ve škole a zjistila, že se jí po jízlivých učitelích, drzích žácích a po tlustém, odporném řediteli stýská.


Dorazili k budově Akavampire a muž ji doprovodil až ke kanceláři mladého pána. Aiko slušně zaklepala a na vyzvání vešla dovnitř. Znovu ji uchvátila ředitelovo mladistvá, usměvavá tvář.
"To bylo rychlé," usmál se na ni a převzal složku, kterou mu podávala. "Zapsalas to?"
Aiko lehce přikývla.
"Někdo se tu po tobě sháněl," řekl ředitel, když otevíral složku. Aiko udiveně svraštila obočí.
'Asi Nezumi,' pomyslela si v duchu, ale byla by ráda, kdyby to byl Shin.
"Kdo?" zeptala se, když nedostávala vysvětlení. Ředitel nic neříkal. Za chvíli zavřel složku, vložil ji do velkého železného archivu a znovu se posadil na místo.
"To ti říct nemůžu, ale," načal ředitel tajemně a schválně udělal pomlku. Potutelně se usmál. "Máš toho v poslední době dost, viď?"
Aiko ani nemusela přemýšlet a ihned s důrazem vyslovila: "Ano!"
Mladý pán se zasmál a dal ji papírek. "Někdo pro tebe má překvapení na téhle adrese. Jestli chceš, tak tě tam mí muži odvezou."
"No super. Zase ty zhypnotizovaní týpci," zamumlala si Aiko, převzala papírek a bez rozloučení odešla. Kroutila hlavou nad tím, že se jí zeptá, jestli toho má dost a naloží ji ještě nějaký překvapení.
Na muže stepující před černým autem se skly zcela jistě nerozbitnými se vykašlala a došla na tu adresu pěšky. Přeci si musí udržovat taky nějakou fyzičkou a ne si pořád vozit zadek.
Přišla k velkému domu a chytila se za bolavou hlavu. Další velký dům, s velkými okny, velkými dveřmi…
"Jestli mě tady čeká něco pozitivního, tak ten papírek sním," řekla. Velkými dřevěnými dveřmi vstoupila do domu, kde vymalovat, nebo utřít prach je asi zakázané slovo. Všude byly pavučiny a domácí zvířátka jako myšičky, pavoučci a červíci, zde byli zcela jistě vítaní. Vyšlapala schody, a když se s funěním dostala až nahoru, zůstala stát v dlouhé chodbě, která dělila dům na dvě křídla. Vešla do pravého křídla a u každého pokoje se zastavila a otevřela dveře. Bála se toho, že otevře dveře, tam bude stát upír a hrnout se na ní.
Představovala si upíra, jak k ní jde a říká: "Copak tu taková malá holčička jako ty dělá?" a ona mu odvětí: "To víš strýčku, přišla jsem tě navštívit. Proč máš tak velká kusadla? Aaah…neotvírej na mě tu pusinku, máš v ní jistě zubní kaz!"
Po téhle představě se musela zastavit a sama sebe se zeptat, co to mělo znamenat. Pokračovala v otvírání dveří. Každý pokoj ji připadal stejný. Všechno v pokoji bylo bílé. Tedy tak před dvaceti lety. Teď na tom byla pěti-centimetrová vrstva prachu a tak vše mělo barvu jisté šedivé až černé.
V pravém křídle už všechno prohledala. Čekalo ji levé křídlo. Dorazila asi do třetího pokoje, když zahlédla, jak na jedné očištěné pohovce sedí tři osoby. Jakmile Aiko zavrzala dveřmi, osoby k ní otočili hlavy. Aiko všechny přejela pohledem a zastavila se na prostřední hlavě.
"Me-i-ko," vydechla a vrhla se své dávné přítelkyni do náruče.
Dívka její obětí opětovala. Shin a Nezumi se usmívali a dívali se na tu idylku shledání po dlouhé době.
Aiko a Meiko se od sebe odtrhli a dívali se na sebe, jakoby nemohli uvěřit.
"Co…kde…vždyť jsi měla být v Evropě!" vykřikla nadšeně Aiko.
"No když mě tu nechceš, tak já zase můžu odejít t-."
"To zas ne!" zasmála se Aiko a znovu objala Meiko. "Jsem ráda, že tě vidím."
"To víš. Máma si potřebovala na chvíli oddychnout od rodinných hádek, tak mě vzala s sebou na takový výlet do Japonska. Ale budu tu jen týden." Aiko si smutně povzdechla a podívala se na Shina s Nezumi.
"A co s tím vy dva máte společného?" zeptala se.
Shin se protáhl. "No já…jsem viděl, jak jsi v poslední době nevrlá a tak jsem si řekl, že tě nějak uklidním. A když jsem o tobě zjistil, že tady Meiko, tvoje kamarádka, se odstěhovala do Evropy a jede sem na prázdniny, tak jsem toho využil," vysvětlit. Aiko ho také objala a vděčně se usmála. Natáhla ruku k Nezumi a Meiko a objala všechny tři najednou. Cítila jak všechen ten stres, který v poslední době cítila, všechen ten zmatek, v hlavě mizí. Přesně to teď potřebovala.

Celý týden si takhle dohromady všichni čtyři užívali. Chodili na dlouhé procházky do lesa, Meiko Aiko vyprávěla o Evropě, Aiko jí zase o novinkách v Japonsku.
"Slyšela jsem, že," začala jednou Meiko a podívala se na Shina. Potom pohledem přejela na Nezumi a zpět na Aiko. "Jsi v Akavampire."
Aiko se rozkašlala a začala kroutit hlavou. "Já? Né! Kdes na to přišla?"
"Kde? V Akavampire," oznámila obratem. Aiko se zakuckala ještě víc. Shin ji jemně bouchl do zad a snažil se jí uklidnit.
Aiko nechápavě na Shina pohlédla. Ten začal vysvětlovat. "Akavampire mají pobočky po celém světě. I v Evropě. Meiko byla v Akavampire už tady v Japonsku. Nevšimla sis někdy její velké síly, obratnosti a ostražitosti?" Aiko se zamyslela a vybavila se jí vzpomínka, kdy šli spolu pozdě domů. Byla už tma, a když se něco šustlo, Meiko se hned obracela a pozorovala okolí.
Shin povídal dál: "Když se její rodiče rozhodli odstěhovat, tak jí přeložili do Evropy. Teď je jedním z nejzběhlejších zaměstnanců Akavampire."
"Ty to říkáš jak reklamu na obchoďák," neodpustila si Aiko narážku v podobě sarkasmu. Zvýšila hlas a začala povídat. "Po celém světě máme tisíc poboček a tak nás i ve svém kraji můžete lehce najít, jen napište zprávu se zněním, zabijte, pomlčka, upíra, pomlčka, vaši adresu a pošlete na číslo devět-devět-devět-dva-dva-dva a my už se o vše postaráme. V Japonsku je naší nejlepší členkou slečna Nezumi-san a v Evropě je to Meiko-san. Přejeme hezký den bez upírů." Všichni se začali smát, kromě zaskočené Aiko. Ale i u ní za chvíli vypukl pud smíchu a tak už se smáli úplně všichni.

Ten týden uplynul jako voda a Aiko za něj byla vděčná. Loučení proběhlo v slzách, které nezastavitelně stékaly po tvářích.
"Přemluvím Akavampire, aby nám dalo společnou misi," slibovala Meiko, naposledy se s Aiko objaly a ona jí zase odešla ze života.
Nezumi v tu chvíli začal zvonit mobil. Vytáhla ho z kapsy a kývala.
"Ano, ano, předám. Pro tebe Aiko," natáhla k Aiko mobil. Podívala se na display, a když uviděla jméno ředitel, krev se jí začala vařit. Potom uslyšela slova, která by teď rozhodně slyšet nechtěla.
"Aiko musíš se okamžitě vrátit na místo tvé mise! Upír tam řádí dál!" Ředitel měl v hlase jisté rozhořčení. Nechtěla by vidět, jak se z usměvavého chlápka stane toto a tak rychle souhlasila, povzdechla si a políbila Shina na tvář.
"Povinnost volá," šeptla mu do ucha a rozeběhla se k budově Akavampire.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 layoutgraphic layoutgraphic | E-mail | Web | 17. prosince 2009 v 19:27 | Reagovat

KAMKOLI, DO KOMENTÁŘE...JESTLI MÁŠ ZÁJEM, PIŠ TŘEBA NA MAIL layoutgraphic@seznam.cz super ráday tě uvítáme...zaslala bys zárověn nějaké práce?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama