Ty v anime

Ty v anime neznamená úplně ty v anime,ale spíš ty podle mě ;)
Kreslím tabletem od firmy genius ...



pokud si řeknete dělám i desingy na objednávku.


Reklamy ignoruju, ale klidně je sem piště pokud máte potřebu










Akavampir - Odhalení (od Saky-san)

16. října 2009 v 18:12 | Iwka-chan |  akavampir
Iwka chan
Takže začnu omluvou..
bohužel kvůli mé nepřítomnosti se druhá část povídky s názvem
akavampir - Odhalení
od Saky-san
zveřejňuje až dnes...
bohužel jsem včera neměla čas na to abych se dostala k PC...
4.G. je těžká (na základce 9.A/B.. aby jste si nemysleli že jsem malí fra**k)

A teď jedna z těch .. nemůžu říci příjemějších částí ..
ale jak pro koho ..
Nevěřila jsem tomu že budu mít vítky k tvému dílu ...ale jsou tu...
doufám že mi odpustíš Saky-san moji upřímnost ale už jsem taková !
Já vím můžeš si říct "co taková holka co pořádně nedokáže napsat ani jeden díl povídky pořádně může opravovat na mém díle"
ano to sice můžeš říct ale prosím přečti si moje rady a hlavně prosby !!

Takže první co mě ... ne překvapilo ale spiše .. nevím jak to napsat
ale .. jak jsi si Saky určitě všimla první díl jsem psala z pohledu 3.osoby
a ty z 1. osoby... nevím jak ostatní ... ale jsem pro aby se hlasovalo
v jaké osobě se bude psát tato povídka...
(napište do komentářů !)

zadruhé ... Přímá řeč se značí ""
určitě to víš ..:-)
ale nepoužíváš to ..
je to lepší a přehlednější takže prosím aby jsi to používala
pokud s tím bude problém ... můžeme se dohodnout !!!

docela mě mrzelo že jsi nenapsala blíže co se stalo po té bouračce... ale chápu tě .
taky by se mi moc nechtělo XD...
Dost rychle přeskakuješ týdny dny .....
no ale je to tvůj styl... chápu !! ..

no to by snad byli všechny mé výtky doufám že mě za to ostatní neukamenují *bojácné oči*

a teď si už jen užijte teto povídky !!! :-)

PS: neumím chválit ale i přes to všechno co jsem sem napsala se mi tvůj díl líbí !! máš tam velice zajímavě volené slova a jiné .. :-)

Saky-san vzkazuje

"No ták jsem napsala 2 dílek naší společné povídky musím uznat že jsem se překonala jelikož tento žánr píši prvně ale doufám že se vám to bude líbit dala jsem si na tom obzvlášť záležet tak přeji pěkné počteníčko"

Před očima se mi zatmí a nevím o sobě, jakoby z dálky slyším něčí hlasy jak se přibližují, pak mě někdo vezme do náruče a nese. Celé tělo mě bolí, nevim kde jsem. Pomaličku se mi rozjasňuje , takže když nad sebou vidím Shina nechápu co se stalo. ? Jen lež neboj se jsi v bezpečí zašeptá nade mnou. ?Co se stalo s Tarašhi-kunem?? zeptám se namáhavě. Podívá se na mě a sklopí oči? Vběhli jste mi do cesty .. naposlední chvíli jsem strhnul volat ?ale .. on.. nepřežil. ?Cože?! To nemůže být pravda? vykřiknu a zase upadnu do tmy.

Dva týdny později

Měsíční svit mě v půli noci probudí? okno, které jsem nechala otevřené bouchá, protože se zvedá vítr, v dálce slyším vytí psů . Přistoupím k oknu a podívám se na zahradu.. měsíc je skoro kulatý a září na nebi jako diamant, celá zahrada je osvětlena jen stíny keřů kazí tu krásu. Cosi se na zahradě mihne, pozorně se zahledím a všimnu si ze pod oknem stojí Shin. Chvíli si hledíme do očí a pak splyne s tmou. Zavrtím hlavou.. nevím co tím sleduje, ale od té nehody mě stále hlídá. Nedá mi to a seběhnu schody dolu do zahrady abych zahlédla pouze jeho záda. Nenápadně ho sleduji. Kráčí rychle, spíš mi příjde, že se nad asfaltkou vznáší, sotva ho stíhám. Najednou se zatmí, podívám se na měsíc, který teď zakrývá velký černý mrak. Shin stále zrychluje, když v tom se prudce otočí jakoby věděl že ho stopuji. Rychle se se schovám za nejližší strom. Srdce mi buší tak nahlas, že mám stra
ch aby mě neslyšel. Shin se rozhlíží, všimnu si jeho očí. Má je teď veliké a rudé, jen čočka je černá. Otočí se a dál rázuje silnicí, prochází kolem pobořené zdi hřitova a zatáčí směrem k městskému parku. Vystoupím z poza stromu a běžím nenápadně za ním, aby se mi neztratil. Mrak pozvolna odplouvá od měsíce a je zase krásně vidět, leč Shin nikde není. Sednu si vysíleně a zadýchaně na lavičku v parku a přemýšlím nad tím co to měl na zvláštní výraz a také co to měl s očima. Ztratil se mi někde tady v parku, takže nemám šanci ho najít. Park je hodně rozlehlý a je to spousta keřů a stromů. Zhluboka vydechuji, když uslyším něčí kroky. Někdo chodí za lavičkou, slyším jak se blíží. Chloupky na celém těle se mi zježí, srdce zase buší ostošest. ?Shine?!? zkusim zavolat,? jestli jsi to ty tak se ozvi, chtěla jsem s tebou jen mluvit? snažím se aby můj hlas nezněl histericky.
Odpovědí je mi jen jakési zavrčení , nic víc. Sedím na lavičce jako přikovaná a bojím se pohnout. Najednou v dálce slyšim něčí smích a hovor. Trochu se uklidním a uvolním. Kolem lavičky projdou dvě holky, které se něčemu smějí. Chvili sedím a chystám se k odchodu domu, když uslyším něčí výkřik. Rozběhnu se směrem odkud jsem slyšela ten řev, proběhnu kolem kašny a v tu chvíli vidím něco hrozného. Jedna z těch holek leží na trávě nehnutě a nad ní se sklání Shin. ?Co to děláš?!? vykřiknu když jedním pohledem je mi jasné co dělá. Jakmile mě uslyší zvedne hlavu od dívčina hrdla kde jí sál krev a koukne se na mě. Příjde mi že se stydí, krev mu teče z koutku úst. Džíny, kabát i bílou košili má cenou od krve, která stále vytéká z krku té holky.Bože on je upír, ten krásnej vyskokej kluk s nejhezčíma hnědýma očima je úpír. Rozklepou se mi kolena,pohled na tu hrůzu mi neděla dobře, stejně tak ta krev která stále teče na Shina. Zvedne se a pomalu kráčí ke mně, fascinovaně na něj zírám.Vzrušuje mě jeho vysoká ramenatá postava, krásné velké oči.. ale proboha je to upír. Zatočí se mi hlava a padám do vlhké trávy.

Když otevřu oči je nade mnou Shim a hledí mi do očí. Chvilí si myslím že se mi to vše jen zdálo, protože krev na obličeji už nemá, ale jakmile se podívám na jeho košili je mi jasné, že to sen bohužel nebyl. On je opravdu upír ! koukáme si z oči to očí a pak promluví. ?Nechtěl jsem tě vyděsit.. sakra? nechtěl jsem ani abys tohle viděla. Nejsem pyšnej na to co jsem.. ?
odmlčí se. Kouká do země a když zvedne oči vidím, že je má zalité slzami. ?Občas mě tahle chuť po krvi nebo po zabíjení přepadne a jako bych to nebyl já. Když mě to popadne, tak mě vůně krve přivádí k šílenství a musím dělat to? ? a ukáže bradou k té nebohé holce za námi.

Cítím jak mi zima zalézá za nehty, a utčitě to nebude jen tím že je venku chladno.. bojím se ho, ale na druhou stranu mě přitahuje. Všimne si toho jak na něj bojácně koukám. ?Neboj se, tobě bych neublížil. Snažím se s tím bojovat ale je to v mojí krvi, je to součástí mě. Táta byl upír, máma ne. Proto mi nevadí slunce a můžu normálně chodit do školy a mezi lidi.Dříve jsem chladnokrevně zabíjel, myslel jsem si že jsem něco víc než vy pouhý lidi ,že jsem víc než kdokoli jiný. Ale když jsem viděl mámu umírat tak se ve mně něco zlomilo a nemohl jsem dál jen zabíjet.Když si nevezmu svou ampulku s krví tak to dopadne jako dneska.Ty se mě ale bát nemusíš, už od té nehody na tebe pořád myslím, v noci chodím pod tvé okno jen abych ti byl na blízku, moc se mi líbíš. Jestli se ti hnusím, tak to pochopím.?

Vlastně je mi ho líto, nemůže za to, že jeho instinkty ho nutí dělat to co dělá. Snažím se to všechno nějak pochopit, mlčky vstanu a pohledem zavadím o tu holku na zemi.Je mi ho líto,ale je mi líto i té holky. Sakra proč když se mi někdo líbí tak v tom zase něco musí být. Rozběhnu se domu a nechám ho tam stát. Neběží za mnou a já jsem tomu ráda. Doma padnu do postele a brečím až z toho všeho usnu. Vzbudí mě stětlo, pohledem na hodinky zjistim že je skoro poledne, no a? Do školy nejdu! Nemohla bych se s nim ted vidět. Celý den sedím a přemýšlím nad tím co mi řekl v tom parku.Svým způsobem mi řekl, že mě má rád, já jeho také ale? je to úpír!! Nevím co dělat, jen sedím a koukám do prázdna.Den se pozvolna schyluje ke konci? je noc a já stále přemýšlím. Na nebi jsou dávno hvězdy, měsíc je už celý v úplňku když přistoupím k oknu. Stojí tam a kouká mi do oken, vím o něm stejně tak ví
on o mě. Stojíme tam dlouho a koukáme na sebe, když nejednou sklopí hlavu a pomalu odchazí. Rychle sbíhám schody, vběhnu na zahradu ale on tu není.. vidím ho na silnici jak se sklopenou hlavou pomalu kráčí do tmy. ? Shine!!? zavolam na něj. Otočí se a čeká až k němu dojdu. Stojíme naproti sobě a nevíme co říct.. ?Neodcházej?? šeptnu. Podívá se mi do očí a přistoupí ještě blíž aby mě chytil za ruku..?Neboj neodejdu? šeptne také a lehce mě políbí. Vím, že to bude těžké s úpírem ale nemám co ztratit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

povídku psát v .. ?

1. osobě
3. osobě

Komentáře

1 Saky Haruno Saky Haruno | Web | 16. října 2009 v 19:01 | Reagovat

JJ vitky si beru k srdci jsem ti za ne vdecna priste se polepsim slibuji ale dik za uprimnost

2 Nikki Nikki | Web | 16. října 2009 v 20:02 | Reagovat

No u nás sněží a do toho "čůrá" zároven xD...Nadšená teda vůbec nejsem..

3 Aki Hatake Aki Hatake | Web | 16. října 2009 v 21:17 | Reagovat

juuu...sice jsem luštila kde je přímá řeč ale ok, je to super díl! :P

4 Deny Deny | Web | 17. října 2009 v 11:42 | Reagovat

jop, hezoučký :D...budu se snažit dodat svůj díl co nejdřív ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama